Uniforma (z francouzského uniforme – jednotný, stejný) je oděv jednotného charakteru pro lidi, kteří patří k organizované skupině. Díky stejnému vzhledu umožňuje jednoduché rozpoznávání jejích příslušníků a od těchto příslušníků zas činy, které jsou v souladu s posláním skupiny, jejíž uniformu nosí.
V případě uniformy vojenské, kterou se v tomto projektu zabývám, pak stojí na jedné straně respekt a na druhé straně moc. Respekt na straně toho, kdo se subjektem v uniformě jedná, moc na straně uniformovaného. Uniformavaný člověk nejedná nikdy sám za sebe, ale je orgánem, jehož vůli v konkrétním místě vždy vykonává. Od jiných znaků moci – například úřednické okénko či dveře u doktora, které automaticky odsuzují klepající do podřízené pozice suplikanta – je uniforma mobilní. Kamkoliv přijde, vstupuje tam s ní i autorita orgánu, ke kterému se hlásí.
S vojenskou uniformou se ale pojí velké množství emocí na škále strach-bezpečí. Uniforma zakládá vojákovi jednat tak, jak jedná armáda jako celek. Eticky v případě etického jednání celku, neeticky u neetického. Zatímco demokratické systémy v dobách klidu moc armád omezují kontinuálními pravidly a civilním velením, tyranské režimy bývají naopak založeny na nadřazenosti armády nad zákonem i civilní správou. V případě fanatických civilních režimů, jako bylo nacistické Německo, je pak armáda zároveň obětí i násilníkem. Obětí vlastní poslušnosti k zákonu i vykonavatelem bezcitného bezpráví, které její civilní poručník vyžaduje.
Uniforma pak v takovém případě umožní, aby o sobě voják přestal přemýšlet jako JÁ a jednal jako MY, a tím si omluvil morální rozpor mezi tím, co ho nutí dělat okolí a co by mu řeklo svědomí, kdyby se měl čas nad svým činem zamyslet. Uniforma umožňuje, aby se z lidské individuality stal odindividualizovaný článek výkonu moci. Tento „článek“ pak může jednat v rámci určitých stanovených pravomocí a povinností odlišně, než by tomu mohlo být bez uniformy. V extrémních případech a okolnostech dokonce štít uniformy, tedy potažmo posvěcení výkonu moci, může vést k uplatnění chování, jež by za jiných okolností bylo v rozporu se zákonem.
V šedesátých a sedmdesátých letech na toto téma proběhly rozsáhlé praktické experimenty, které v simulovaných podmínkách zkoumaly použití vlastní moci nad druhým v rámci rozkazu „z vyšší instance“ nebo v rámci oficiálních pravomocí své funkce. (Milgramův experiment 1963, Stenfordský vězeňský experiment 1971). Ukázalo se, že v podmínkách, které nečiní člověka individuálně zodpovědného za utrpení, fyzické ublížení, či dokonce smrt pokusné osoby, jsou lidé často schopni vykonat věci, které by pro ně v běžném životě byly nepřijatelné.
Za jistých okolností společnost připouští jednání (násilné výslechy, mučení, zabíjení, vyprovokované války, genocidy), které by jinak bylo v rozporu s právem. Dokonce je takové jednání někdy ochotna cenit respektem a prestiží. Cení je vzestupem na společenském žebříčku, ekonomickým ohodnocením, vojenskými hodnostmi a vyznamenáními a toleruje, že uniformy jsou často pošpiněné krví nevinných lidí.
Uniformy jsou šité z kůže, vlasů a kostí tedy jakýchsi relikvií obětí.

Uniforma prezidenta a polního maršála Idi Amin Dada
Za jeho vlády v letech 1971-9 zemřelo v Ugandě násilnou smrtí asi 300 tisíc lidí.

Uniforma britského polního maršála Horatio Herberta Kitchenera
Na jeho popud vznikl 1. koncentrační tábor. V období burských válek tam mezi lety 1900-1902 zemřelo 38 000 Búrů.

Uniforma podle vzoru obergruppenführera SS Reinharda Heydricha

Uniforma ISIS