Můj syn je ve věku, kdy už i do mého vesmíru přinesl Spidermana. Tak se tedy seznamuji s dalšími superhrdiny, co zachraňují lidstvo. Chápu tu potřebu vytvářet si hrdiny jako projekční plátno pro snění, touhu identifikovat se s nimi, nebo inklinovat k bezpečí ve formě „nadpozemské“ ochrany. Zároveň mi ta přepjatá heroická forma mužství přijde trochu směšná. Moji malí hrdinové schopní měnit svět nezapřou původ své síly v ženě, jsou s ní ještě spojeni pupeční šnůrou, právě vyskočili z abstrahované vaginy…