Rozety z kostí jsou z jedné části jsou mojí osobní zpovědí. Jakýmsi mementem mori související s vážným onemocněním kostní dřeni a s ním spojenými existenciálními otázkami. V obecnějším slova smyslu se jedná o jakousi vizuální motlitbu za utracené životy.

Objekty z kostí vycházejí z podobnosti s rozetami. Tento architektonický prvek kruhových oken známe dobře z románských a gotických chrámů. Slovo „rozeta“ k nám přišlo z latiny přes francouzský tvar la rosette – růžička. Ta evokuje životní vitalitu. Kruhová okna katedrál, doplněná kamennou kružbou,  zpočátku nesla symboliku související s náboženským uctíváním kultu Slunce, později Ježíše, či tvořivé síly obecně. Rozety byly umísťovány do západního vchodového průčelí. Do posvátného prostoru jimi pronikaly paprsky zapadajícího slunce a světlo procházející skrze kamennou kružbu fungovalo jako jakási světelná motlitba. Ve spojení vitální symboliky rozet se syrovým organickým materiálem zvířecích kostí vyjadřuji napětí mezi vznikem a zánikem a také zvláštní jednotu toho zvířecího a lidského.

Když jsem se mezi svými přáteli zmínila, že zpracovávám tři sta kilo kostí, slyšela jsem spoustu poznámek o své morbiditě, nenormálnosti apod. Na oplátku jsem se ptala, jestli konzumují hovězí a vepřové maso. V převážné většině ano. To pro mne znamená, že se podílejí na celém řetězci „výroby masa“ a všem, co s tím souvisí a co naopak já jako vegetarián nepovažuji za správné. Tento projekt ale nemá být aktivistickou demonstrací za práva zvířat. Kost jsem zvolila jako specifický symbol života i smrti. Symbol, který pro mne jako člověka se zkušeností s nedostatečnou funkcí kostní dřeně, měl význam bez nadsázky existenční. 

Kost je primární podstata. Je základem definujícím další tvar. Kostmi je podmíněna fyziognomie obličeje, stavba a držení těla. Vnitřní kostní dřeň je továrna na krev, bez jejíž činnosti není možný život. Není divu, že kost jako matérie má svou roli i v duchovním světě. Odnepaměti v šamanských magických rituálech mají kosti nezastupitelné místo, v křesťanské tradici z kosti Bůh stvořil ženu... Kost vydrží z organické schránky nejdéle. Je informací o existenci někdejšího života a je v ní zároveň obsažen prvek smrti.

Jedna rozeta je složena z kostí minimálně sedmi zvířat. Mrtvých zvířat, která byla živá, jejich kosti byly živé a utvářely život. A tento potenciál je v nich stále jistým způsobem přítomen. Alespoň z pohledu zákona zachování energie, který zjednodušeně řečeno konstatuje, že energii nelze vyrobit ani zničit, ale pouze přeměnit na jiný druh energie.