Čínská lidová republika – země, která se nyní snaží západnímu světu ukazovat v přívětivém světle. Chlubí se svojí stále se prudce rozvíjející ekonomikou, rostoucí střední třídou a pro svůj globálně nejrychleji expandující trh je v popředí obchodních zájmů.
Nastavuje Západu tvář dobráckého čínského medvěda, o kterém sice víme, že má kdesi zastrčené drápy, ale víc toužíme zabořit se do jeho srsti a pomazlit se s ním. Jenže barvy jin a jang, kterými je jeho srst pokryta, neodrážejí jen světlou a tmavou stránku nedávné čínské minulosti, ale i aktuální současnosti. Velký skok vpřed, Kampaň proti pravičákům nebo Velká proletářská kulturní revoluce jsou sice za námi, k mohutnému porušování lidských práv v Číně však dochází i dnes.
Čím se Čína rozhodně nechlubí, je prvenství v počtu neprávem vězněných lidí. Jakkoli Čína nadále zůstává v podstatě totalitním státem pod vládou komunistické strany, vytvořila specifický druh kapitalismu, který se nezdráhá zpeněžit dokonce vlastní občany, jež zneužívá jako zdroj pro byznys s orgány.
Vytvořila jsem pandu-člověka-zneužitého vězně. V instalaci sestavené z těl medvídků se prolíná čínská chlouba s jedním z čínských tabu. Projekt by měl rozšířit obecné povědomí o problematice a etice vytěžování lidských orgánů.

Tisíce politických vězňů pobývají za mřížemi a svobodu slova a právo na vlastní názor čínské úřady zejména u menšin jako Ujguři, Tibeťané či náboženských skupin jako křesťané, či praktikující Falun Gong stále potlačují. Příslušníci duchovního hnutí Falun Gong jsou podle mezinárodních organizací Human Rights Watch a Amnesty International od roku 1999 bezdůvodně vězněni, mučeni a ve věznicích i zabíjeni - často jen z důvodu poptávky kompatibilního orgánu. Přestože oficiální čínská média tvrdí, že vláda od roku 2015 vězně jako zdroj orgánů nevyužívá, aktuální informace potvrzují, že tyto praktiky kvůli nedostatku dobrovolných dárců v masivním měřítku stále pokračují. A nasvědčují tomu i statistiky. Zatímco například v Kanadě čekají příjemci na nový orgán až šest let, v Číně je možné orgán získat i pro zahraničního turistu během několika dní.
V současné době má Čína podle oficiálních statistik 169 transplantačních center a do čtyř let chce jejich množství téměř zdvojnásobit. Kde by pro tyto plány čínské zdravotnictví nalezlo dostatek dobrovolných dárců, není jasné.
Nakolik se orgánová turistika do Číny týká i evropských zemí, je obtížně prokazatelné. Politické vztahy s Čínou chce mít řada zemí v zájmu dobrých ekonomických vazeb co nejlepší a nad zneužíváním vězňů svědomí pak bohužel často zavírají oči. I do budoucna nám tedy Peking bude ukazovat pandu s dvojí tváří. A to možná doslova. Na důkaz výjimečných diplomatických vztahů Čína zapůjčuje svoji národní chloubu do zoo spřátelených zemí. Takzvaná pandí diplomacie má v Číně dlouhou tradici a jde o akt největší přízně, vzhledem k tomu v jaké úctě Číňané pandu mají. Zabít pandu se kdysi mohlo trestat i smrtí. Pandí život měl větší cenu než život člověka. Dnes za úmyslné zabití pandy hrozí mnohaleté vězení.
Lidská orgánová politika se od té pandí ale v Číně liší. Rozdíl, s jakým se Čína chová k vlastním občanům v porovnání s tímto národním symbolem i symbolem Světového fondu na ochranu přírody, je zarážející. Podobně jako v případě vězňů svědomí se pandy „vytěžují“ pro jejich tělesné části, kterým je připisována v tradiční medicíně léčivá moc. Zatímco u lidí se to ale děje s oficiálním požehnáním, u pand je to doménou pytláků a ilegálního trhu.
Jakkoli je snaha chránit pandu velkou v přírodě samozřejmě správná, ve svém objektu se snažím na tento rozdílný přístup k zvířecí a lidské hodnotě života upozornit. Do objektu-medvěda je tedy vložen i výše zmíněný rozpor ochrany pandy a ochrany lidského života, práva na život a vlastní orgány u pandy, stejně jako u čínských vězňů. Vycházím dále i z představy plyšového medvídka v naší kultuře, jako něčeho milého, přítulného, co nám už od dětství sugeruje přítele, o kterého se staráme. Medvěd je šitý vlasy, vyroben z realistické imitace lidské kůže včetně pigmentových skvrn. Má prsní bradavky, pupík a stopy po řezných ranách identických místech jako u reálných obětí odběru orgánu. Zároveň zbarvením i částmi těla odkazuje k pandě. Měří a váží asi jako novorozené dítě, čímž jsem chtěla opět podtrhnout jeho bezmoc a nutnost o něj pečovat a chránit jeho život.
Počty obětí organizovaného násilného odebírání orgánů jsou těžko doložitelné, vzhledem k tomu, že Čína tyto statistiky nezveřejňuje. Ethan Gutmann, americký investigativní žurnalista, na základě výzkumu, který podnikl před několika lety, odhaduje přibližný počet takto zavražděných kolem 65 tisíc. Jelikož odběry ale stále pokračují a počet transplantačních center rapidně vzrůstá, bude číslo pravděpodobně mnohem větší. Současné odhady mluví již skoro o milionu až dvou milionech obětí. V tvorbě medvědů hodlám pokračovat do té doby, než vytěžování orgánů čínských věznicích definitivně neskončí.