Kolektivní nevědomí zahrnuje všeobecné zkušenosti lidstva, je interkulturální povahy a je identické s jistým omezením všem lidem. Obsahem kolektivního nevědomí jsou archetypy. To jsou jakési instinkty, dědičně dané tendence prožívat a jednat určitým způsobem. Každý jedinec na základě osobních prožitků rozšiřuje obsah kolektivního nevědomí. Kolektivní nevědomí se vyvíjelo během celého historického i prehistorického vývoje lidstva a jeho kořeny sahají až k subhumánním předkům člověka. Archetypální vzorce ale máme popsány až od dob, kdy se člověk začal umělecky a verbálně vyjadřovat a tyto projevy zůstaly uchovány. Vynález knihtisku a později další moderní technologie záznamu a šíření informací nám v mnohém umožnily mapovat člověka komplexněji, ale až celosvětově rozšířený přístup na internet umožňuje opravdu ve velkém zkoumat, čím se lidé zabývají. Internet je zdrojem informací o všech dosavadních oborech lidské činnosti, mapuje naše zájmy, poznatky, vize, teorie. Vypovídá o nás, vytváříme jej, formuje nás … S trochou fantazie se dá se vnímat jako současný viditelný přispěvatel do kolektivního nevědomí. Prostřednictvím internetu lze vlastně zahlédnout jakousi esenci lidského vědomí a jeho postupné bobtnání v reálném čase.

Uvnitř skleněné lebky životní velikosti je zabudovaný display, který promítá v rychlém sledu (cca 1 vteřina na obrázek) témata, která lidé právě nejvíce vyhledávají na internetu. Zobrazený obsah se tedy den ode dne mění. Mapuje současné nejpodstatnější zájmy, informace, události. Geograficky zahrnuje celý svět, s výjimkou míst, kde není svobodný přístup na internet. Video takto umožňuje sumarizovat to, co žijeme a čím také aktuálně dílčím způsobem modifikujeme kolektivní nevědomí. Instalace je složena z více lebek, každá promítá stejný obsah. Lebka zde není vyjádřením konečnosti, ale naopak nositelem informace, že něco fyzickou smrt přežívá a to je vědomí, jako nehmotná databanka lidstva. Neváže se pak na čas ani prostor, což symbolizuje zvuk transformovaný z vln vesmíru.