Stupně vítězů jsou součástí souboru Český vítěz.

České bedny vychází ze stavby tělocvičného prvku švédských beden a zároveň z tvarosloví klasických stupňů vítězů. Pro oba tyto prvky je zásadní kvalitou jejich stabilita. Jak při sportovní aktivitě, tak při přebírání ceny za nejlepší výkon je důležité, aby sportovec automaticky důvěřoval tomu, že na objekt může v pořádku vstoupit, že mu nepodklouzne, nikam se nepropadne atd.
České bedny ovšem nic takového nezajišťují. Jejich použití jako tělocvičného náčiní je spíše o držku. Jako na stupních vítězů, je nemožné na nich stát ve vzpřímené pozici. Nedůstojný balanc relativizuje podobu úspěchu. Stačí se nepatrně zhoupnout a nezbývá, než začít znovu vynakládat úsilí nutné k obhájení pozice. Jako praktická věc je prostě objekt beden dokonale absurdní. Může maximálně dobře fungovat jako houpačka pro děti.
Organizované sportovní zápasy kdysi vznikly jako jistá kompenzace touhy po opravdovém boji, touhy po uvolnění agrese ve fyzickém střetnutí, ať už jakkoli motivovaném. Byly vlastně znakem civilizované společnosti. V souboru Český vítěz, či v objektu České bedny jsou tělocviční prvky, zápas i potenciální vítězství ve sportovním klání metaforou pro jakékoli úsilí reprezentanta naší země uspět ve světě.
Když například uvedu výtvarné umění jako pomyslnou sportovní disciplínu, budou naše národní barvy sice dostatečně angloamerické, tedy s vrozeným potenciálem být v centru dění, upoutat a zvítězit, ale přesto je u reprezentanta malé země, bez fungujícího uměleckého trhu, jeho šance uspět na světovém kolbišti naprosto minimální.
Švédské bedny jsou založeny na principu rozložitelných dílů, nastavitelných podle potřeby schopností a fyzického vzrůstu cvičence. Tento potenciál nastavitelnosti a tedy potenciál zdolávání dalších jakoby nekonečných příček k pomyslnému vítězství je obsažen i v českých bednách. Vítězství, které je pro postavu Českého vítěze podobně absurdní, vratké a jakoby omylem, stejně jako stupně vítězů, po nichž touží.