V sérii Rozprostřeno jsem vycházela z následujících asociací. Neužívaný „na určitou dobu odstavený“ nábytek se překrývá bílými potahy. Bílá je barva čistoty, jisté absence citovosti nevinnosti, ale i smutku a smrti. Šaty jsou něčím, co přesahuje to tělesné, je bariérou mezi fyzickým tělem a prostředím. Oděvem podáváme určitou zprávu o sobě. Oděv víceméně definuje kvalitu pohybu.

Člověk potřebuje zasahovat do svého prostředí svojí invencí a podle svého vkusu ho formovat. Prvním, čím se vztahujeme k okolí a co se nás zároveň bezprostředně dotýká, je oděv. Oblečení je prvním signálem, kterým vysíláme nějakou informaci o sobě. Prostředí, v němž žijeme, náš domov, zařízení domácnosti vytváříme rovněž jako jakýsi otisk nás- obyvatel našich pokojů. To co jsme si vytvořili, čím jsme se obklopili, nás zase zpětně ovlivňuje a jistým způsobem formuje. 
Své tělo překrýváme šaty, abychom něco zakryli a zároveň podali novou, naší myslí přetransformovanou zprávu o sobě, o svém těle. A tím vlastně nabízíme ostatním návod, jak číst náš vlastní sebeobraz.

Naddimenzované šaty rezignují na možnost pohybu, jako oděv jsou prakticky nefunkční. Ve fotografii mají roli jakési opony, která překrývá důvěrně známý nábytek i předměty v domácnosti, které takto zakryté zůstávají pouze tušené, bezbarvé, beztvaré a jakoby nemocničně sterilní a tedy vlastně odcizené. Jakoby teprve čekaly na své vlastní definování.
Jednotlivé kusy nábytku jsou sdílené věci společné obyvatelům domácnosti. Tvoří neodmyslitelnou kulisu domova a vizuálně spoluvytvářejí jeho specifické „klima“.  Hlavní asociace spojená s domovem je přirozeně matka, obecně tedy ženská energie. Zdravě fungující mateřský princip je navenek vstřícný, dávající, bezpečný. Prostřený stůl, postel či pohovku v tomto kontextu vnímám jako věci s ženskou energií. Prostřednictvím šatů se žena s těmito věcmi propojuje. Sice se intenzivněji stává součástí svého okolí, definuje jej, ale přesto její pravá ona „vstřícná“ podstata zůstává skryta.  Stejně tak „klima“ prostředí je díky zakrytí odlišně čitelné a vyvstávají otázky o podstatě zobrazeného. Fotografie funguje jako zpráva o charakteru „klimatu“ v daném prostoru.