Kapesníky / 2008

Historie kapesníku sahá až do starého Říma, ale předmětem obecnější potřeby se stal až v 18. století. Předtím byl hlavně vizitkou osoby, která jej nosila. Krom toho, že kapesníčky zdobené výšivkami s monogramem, osobní značkou, či dokonce rodovým erbem byly estetickým doplňkem, vypovídaly i o sociálním statutu, urozenosti a finančním zabezpečení jeho majitele. V určitých situacích mohly posloužit jako dárek nebo prostředek, jak elegantně navázat kontakt s osobou druhého pohlaví, například, když jej dáma ledabyle upustila na zem, nebo jej přímo darovala vyhlídnutému kavalírovi, aby vzpomínku na ni měl kdykoli “po ruce”.
Kapesník mne tedy zajímá jako kontaktní věc, která specifickým způsobem plnila funkci vizitky. V dnešní době ale vyšitý monogram není schopen tuto funkci efektivně plnit. Dnes je zapotřebí rozdávat telefonní čísla, mailové  a případně webové adresy.
Propojila jsem tedy ve fotografii staré s moderním, tak aby vzniklý rozpor nebyl na první pohled patrný, ale přeci jen jako paradox byl čitelný a snad i zneklidňující. Volbou kostýmu, kapesníku i výšivky jsem se snažila o co nejadekvátnější dobovou stylizaci. Vzniklé záběry odkazují na pět etap dvacátého století, konkrétně na jeho počátek, 20. léta, 50. léta, 60.-70. léta a současnost. Jednotlivým kapesníkům jsem se snažila přizpůsobit charakter i sociální status jejich majitelky.
Pro lepší dobové dokreslení počátku století doplňuji ukázku z třídílné encyklopedie Domácí vševěd z roku 1925, kde se pod heslem kapesník nachází následující text:

Kapesník
šátek, výhradně k udržování čistoty obličeje určený, zpravidla bílý, řidčeji barevnými kraji nebo vzorky zdobený. Barevné kapesníky bývaly obyčejem dříve a zachovaly se téměř jen u šňupáků, v novější době pestrobarevné, zcela malé batikované nosí muži v náprsních kapsách pro parádu, jako bývaly kapesníky ženské tzv. facality honosnou součástí kroje do poloviny 16. století. Také ženy nosí kapesníčky jen parádní, navoněné, jež ukládají do sáčku sachetu. Co do látky jsou plátěné, bavlněné, výjimečně batistové, hedvábné, pravidlem jest jednoduchá obruba stehy lemujícími, výjimkou zoubkování nebo vyšívání okolků, dokonce zdobení krajkou, mřížkou, aplikací. V takových případech přestává kapesník býti prádlem užitkovým a stává se ozdobou. Znamenání děje se číslem, známkou, písmenou nebo monogramem vždy jen v rohu. Ozdobné kapesníky ukládají se obyčejně do zvláštních šátků nebo kabelek. Obyčejné kapesníky perou se jako jiné prádlo, avšak z důvodů zdravotních doporučuje se po namáčení vyvařovati je zvlášť, aby se provedla náležitá desinfekce, nežli přejdou do ostatního prádla. Japonské kapesníky z bílého hedvábí vyžadují opatrného vypírání ve vlažné vodě mýdlové, pak máchání ve vlažné vodě, mírně modřené  a pak se prostě vytřepou, vymačkají a suší na bílých plátnech 4-5 hodin, načež se po rubu žehlí. Používání kapesníku je nezbytností každého vzdělaného člověka, a nikomu nenapadá diviti se, vezme-li kdo před svědky šátek tento do ruky, druhdy bývalo již pouhé slovo "kapesní šátek" něčím v slušné společnosti nepřípustným a upotřebení jeho bylo dovoleno jen venku, takže bylo dovoleno opustiti místnost jako za jinou tělesnou potřebou. Ostatně ještě dnes najdeme mnoho lidí, kteří ocitají se při použití kapesníku v náramných rozpacích, nevědouce, co a jak by učinili, mnozí v pravém slova smyslu zmizejí při té příležitosti pod stolem, chtějí-li si nos očistiti, jen aby nikdo jejich kapesníku nespatřil nebo pro jeho použití se nepohoršil. Naproti tomu moderní doba se stanoviska zdravotního přikládá šátku kapesnímu velkou důležitost přikazujíc používati ho zejména k zachycování všech chrchlů a slin, kde není po ruce zdravotních plivátek - která, jak snadno pochopitelno, tak leckde scházejí, kam se do společnosti přichází. Je tedy kapesník jakýmsi nutným zlem, s kterým se moderní společnost dokonale spřátelila a dokonce by pokládala člověka, který by kapesníku nepoužíval, za společensky nezpůsobilého. Avšak zdravotní stránka kapesníku má ještě své stíny. Kapesník používaný při nakažlivé chorobě /chřipce, rýmě, angině, tuberkulose/ není jen sám nákazou nasycen, nýbrž šíří tuto nákazu i do kapsy, ba i několika kapes, neboť mnozí vystřídají kapesníkem všechny kapsy. Měla by proto býti pro něj zařízena kapsa vyměnitelná, nejlépe kožená, na knoflík uzavřená. Prakticky je věc vyřešena u žen, které nosí kapesník v příruční kabelce, která může býti desinfikována. Také se zřizují zvláštní kabelky jen na kapesník. Ovšemže také dobrý tón předpisuje, jaký asi takový šátek býti má a jak se ho používati může. Muži mají kapesní šátky prostřední velikosti, plátěné, nechť již hrubší nebo jemnější, ale vždy především dokonale čisté, hladce obroubené a nikdy děravé. Má-li býti šátek označen nějakou prádelní značkou, monogramem nebo podobně, budiž to na něm úhledně, ale vždy jen bíle vyšito v některém rohu dosti drobně a nenápadně. Všeliké pestře barevné vyšití také potištění šátků širokými pestrobarevnými okraji nebo dokonce vzorky, koňskými hlavami, podkovami apod., jak si v tom někteří sportovníci nebo lidé málo vzdělaní libují, je prohřeškem proti dobrému vkusu a tónu. Ještě hrubším poblouzněním vkusu je dávati kapesníku v čase smutku černé okraje, nebo nositi dokonce šátky černé. Člověk tak činící stává se snadno směšným, místo aby smutek svůj dával důstojně najevo, k čemuž jistě stačí oděv toho způsobu, jak jej mrav a zvyk předpisují. U žen připouští se, aby nosily šátek jemnější, např. batistové, také s vyšitými okraji a jinou zdobou, ale i zde žádá se, aby vyšití bylo bílé, úhledné a nikoli pestré, nápadné a ovšem také vždy bezvadně čisté. Zlozvyk šňupání naštěstí v moderní společnosti se vytrácí a s ním i používání obrovských kapesníků barevných, jež bývaly postrachem každé slušné společnosti, jako se jím šátek umouraný, o který si jeho majitel třeba také ušpiněné ruce otíral, nebo šátek dlouho používaný, chrchly a slizy slepený. Nikdy se nemá kapesníku používati k jinému účelu, nežli pro který je určen, např. k oprašování obuvi (otírání botek u dětí), k čištění rukou ať za sucha nebo vlhka, k otírání příručních předmětů apod.. Je to nejen nečisté, ale i zdravotně závadné, použije-li se pak takového kapesníku opět na nos, ústa apod. Krátce, jdete-li do společnosti, neopomeňte nikdy vzíti šátek svěží, úplně čistý, hladce vyžehlený, trpíte-li snad rýmou, kašlem apod. a musíte i za těch okolností do společnosti, vezměte si raději jeden nebo dva šátky čisté do zásoby, abyste nečistotou jednoho nepřišli sami do rozpaků a neuváděli do nich jiné. Jakkoli moderní společnost nežádá, aby se kdo při používání šátku kapesního odstraňoval, předpisuje přece dobrý tón, aby se to dělo způsobem slušným, mírným, nikoho nevyrušujícím a neurážejícím. Jeť právě čistý kapesník k tomu určen, aby vykonání nutné potřeby zastřel způsobem nenápadným, všeliké roztahování šátků do plochy /jak to šňupáci zvlášť mívají ve zvyku/, hlasité frkání, dlouhé otírání nosu apod. jsou vesměs nepřístojností. Výkon takový, když je nutný a nelze jej oddalovati, vykonán budiž rychle, nehlasitě, nenápadně, a je-li snad při rýmě nebo kašli obtížnější, zdlouhavější, stačí se obrátiti se nenápadně stranou nebo vykonati tuto potřebu příležitostně v ústraní, před vejitím do společnosti apod. Vůbec je pravidlem slušnosti tělo své před vcházením do společnosti vyčistiti nejen povrch, nýbrž i uvnitř, takže pak tak snadno nepřijde se do rozpaků, aby toho bylo potřebí např. právě v okamžiku, jsme-li někomu představeni, mluvíme-li s vyšším představeným apod. Kapesníky poškozují se nejvíce na okraji. Po odstřižení poškozených okrajů možno obháčkováním, připevněním jiného okraje ozdobného, aplikovaného apod. učiniti zase kapesník způsobilým, stojí-li jeho látka za tuto opravu.