Svatební foto

Ideální situace

/velkoformátová digitální manipulovaná fotografie, tisk na plátně, dřevěný rám/

„Žádný muž není tak zcela a pouze mužský, aby v sobě neměl i cosi ženského.“                                                                                  C.G.Jung

V trojdílné sérii Evě Adam jsem postupně pracovala s osmi ženami včetně mně. Každá z nás měla za úkol přiblížit vlastní vizáž ideálu muže svých snů.
První část série tvoří jednoduché Portrétní fotografie  těchto žen/mužů. V druhé části série pak měly oslovené aktérky ve své ženské i mužské podobě zinscenovat Ideální situaci, která nejvíce odpovídá subjektivní představě nejpříjemněji tráveného času v soukromí partnerské intimity. Moment autenticity záběru podpořil fakt, že focení probíhalo v reálném prostředí domova žen, nebo v prostorách, kde právě žily /studentské koleje, podnájem apod./.
Vrcholem souboru Evě Adam je třetí část nazvaná Svatební fotografie. Zde se každá z aktérek přiblížila vizi vlastní svatby, v přeneseném slova smyslu tedy vizi harmonického milostného páru, který je metaforou optimálního vyvážení mužské a ženské složky v psychice jedince.
Sérií Evě Adam jsem chtěla poukázat, jak důležité je objevení přítomnosti určité složky opačného pohlaví v sobě samém jako zásadní podmínky sebeuvědomění.
Celý projekt je třeba chápat také na symbolické rovině. Vycházela jsem z pojmu animy C. G. Junga, která představuje nevědomou součást psychiky opačnou danému pohlaví. U ženy tedy mluvíme o animovi jako mužském protipólu v ženské psychice, u mužů o animě.
Jung pracoval s metodu „aktivní imaginace“, prostřednictvím níž lze s animem/ animou navázat vnitřní dialog, hovořit s ní skutečně jako s reálnou partnerkou tak, jakoby se ukázala třeba ve snu, vyvstala v literárním díle apod.
O podobnou věc jsem se pokusila prostřednictvím fotografie a její následné manipulace. V takto vzniklých fotomontážích jsem dala aktérkám příležitost si svého anima, svou mužskou složku, vizualizovat.
Na pozadí celého projektu stojí téma přenosu pohlaví a v jistém smyslu k němu skutečně došlo. Dívky totiž pro věrnou imitaci vousu použily vlastní pubické ochlupení. Mužská jména aktérek rovněž nejsou zvolena náhodou. Jde o jména, která byla vybrána rodiči dívek pro případ, že by se narodily jako chlapci.
Spojení sociálně dokumentačního přístupu, psychologizující argumentace a posuny pohlavní identity mají být inovačním příspěvkem k umělecké reflexi ženské zkušenosti.

„Uvědomění si anima či animy, to objevení pólu druhého pohlaví v naší vlastní bytosti, je důležitým krokem na cestě naší individuace. Animus se rovněž stává jedním z východisek k hledání si vlastního partnera, které se dá chápat i jako uskutečnění touhy nalézt svého anima ve fyzické podobě. Jung to popisuje například tak, že muž potkává ženu a jako by najednou z nějakých spodních vrátek přišla jeho anima, postaví se mezi tu ženu a mezi něho a on už neví: miluje svoji animu, nebo miluje tuto ženu? Jestliže je nějakou ženou okouzlen, zvláště takovým zcela podmanivým, iracionálním způsobem, je anima jistě při díle. Žena má rovněž svůj vrozený obraz muže a poněvadž je tento obraz nevědomý, je stále nevědomě promítán do milované postavy a je jednou z nejdůležitějších příčin vášnivé přitažlivosti a jejího opaku.“
Tomáš Halík